Otázka po přídatnosti McCallumových sólových alb je ovšem zcela zbytečná. Kdo sledoval jeho předchozí tvorbu, ví, že se od skupinových alb liší. McCallum je muzikant především alternativní a jazzový a nezapírá svou oblibu v množství rytmů a temp napříč hudebním spektrem. Prezentuje svou fascinaci kytarovými možnostmi, aniž by sólovky koncipoval jako nekonečný strunný maraton. Naopak, chvílemi dokonce upadá do ambientního transu s naprosto minimalistickou vizí. Guardian to komentoval připomínkou Briana Ena a Davisova památného alba In a Silent Way.

Záznam vystoupení s bubeníkem Davidem Walshem

Taková srovnání dávají znát, o jak vysoce kvalitní desku jde. Distilled je stravitelná, přitom bohatá, hluboká, ale neubíjející – její odpoutanost a vzlet jsou osvobozující. Nelze posuzovat, zda je či není dobrým producentským počinem, lze posuzovat jen to, na jak fantastické úrovni dokázal McCallum využít všech předností jazzového, poloakustického i elektrického nástroje. Soudě podle plného zvuku a poloh alba, maximálně. Desku navíc korunuje McCallumův cit pro tok skladeb, jeho verze vývoje jednotlivých partů je dramaturgicky nezpochybnitelná: v takřka devítiminutové La Cigale vymění lehce houpavý, až latin jazzový rejstřík za pomocí ambientního přeryvu a dramatických smyčců za kontrabasí soulovku a postoupí až k maloorchestrální úpravě a postrockové kytaře. Tak přirozeně a plynule, jako by rozvíjel jen jeden, ne hned několik motivů.  Po celou hodinu alba se navíc nedopouští jednotvárných repetic, ani zjednodušování své role, naopak neustále posiluje scénické klima kompozic a obohacuje jejich děj.

Zvukem soudržné album má ještě jednu příjemnou vlastnost: jeho dynamika se vlnivě mění, aniž by došlo k velkým odklonům nebo zlomům. Je pak velmi jednoduché nechat se unést. Jediné překvapení stanovuje poslední, titulní skladba, která z tempa andante přechází na allegro a nechává dominovat elektroniku. Nijak to ale nerozbíjí pevnou a tvárnou koncepci: McCallum střídá harmonickou hru s loopy a efekty a mísí zkušenosti z klasické školy s experimentálním zacházením. Citlivě násobí podoby kytarového čarování a tím také důvody pro poslech Distilled. A jestliže jeho originální a nepodbízivý přístup osloví, je třeba dohledat si i předchozí alba: Echo Architect a Stuart McCallum představují neméně precizní a atmosférický materiál.

Sestava:

Stuart McCallum – kytary, elektronika
Iain Dixon – klarinety, saxofon
Rachel Gladwin – harfa
Ira Coleman – kontrabas
Robin Mullarkey – kontrabas
Dave Walsh – bicí
Chris Manis – perkuse
+ hosté

Stuart McCallum - Distilled
12 skladeb
Naim Label, 2011