Záplava kudrnatých pačesů a upnuté růžové triko. Bez ňader? Tady něco nehraje. Nejde o pomíchání lineupu a zařazení vystoupení Čokovoko hned na začátek večera, ale jde o brněnské individuum zvané Don Juan Disco. Zahalen do Kouře odstartoval svůj muzikál totalitního věku z roku 1990. Doslova. Osobitý ráz si zachoval i po odhození ladné hřívy a nejslavnějšího tanečníka disco Arnoštka napodobil více než věrně, fajnově! Většina jeho věcí pochází ze (zatím) nezrealizované hip-hopové opery Zaprodaná nevěstka. Z dunících beatů, devadesátkových samplů a sladkého hlasu se line óda na aviváž či brněnskou plovárnu na Kraví hoře. V dusném prostředí plné Flédy každý jistě pomýšlel na urychlený teleport na ono místo, spíše než aby věnoval pozornost svým tanečním kreacím, které by příjemně dotvořily oldies atmosféru.

Don Juan Disco a 2Singles - warm-up jak má být

Jestliže vystupování Juana připomínalo Arnoštka, pak představení druhých v pořadí 2Singles připomínalo sladké chlapecké skupiny světového formátu, jen s tím rozdílem, že složitých choreografických vystoupení se účastnili pouze dva - filmař, hudebník a herec Petr Marek (MIDI LIDI, Dekadentní divadlo Beruška, Muzikant Králíček) a divadelní režisér a herec Jiří Havelka (Divadlo Ypsilon, Dejvické Divadlo, VOSTO5). Sladěné oblečení, kroky, pečlivě upravené vlasy a tmavé sluneční brýle. Klišé? O to tu jde. Ačkoliv název formace může svádět k myšlenkám, že mají pouhé dvě písně (ale spíš jde o dva svobodné pány), večer zahráli tři a dokonce prozradili i název vznikající čtvrté písně- Citovej paradox. Celé vystoupení byla srdceryvná zpověď a tomu odpovídala i interakce s publikem. Přehnaná gesta, zatínání pěstí u srdce, div ne pukající kalhoty a písničky o lásce, jak jinak. Dívčí část publika hrála hru s nimi a pokud se člověk díval na věc s nadhledem, vážně se pobavil.

"A stejně to bylo trapný!"

Okolo krku automobilový disk? Ano, brněnské štěrbinky Čokovoko dávají jasně najevo, že už jsou na scéně. Na specifické módní kreace jsme u nich už zvyklí, avšak tentokrát byla patrná snaha Zuzky a Adély o sladění, konkrétně s leopardím obalem nové desky Hudba. Fakt, že byla Mamka labelem puštěna do světa na aprílový den opravdu není náhoda. Při poslechu Vám někdy zůstává rozum stát a pokud nemluvíte brněnským hantecem, můžete mít problém s porozuměním (Kofoly, hokna atp). Výběr z nových písní si fanoušci i hateři mohli pustit s předstihem na internetu a seznámit se s nimi ještě před křtem, logicky ale větší ovace sklízely starší kousky. Kromě nových písní jako Dědovo desatero, Dredař či Monogamie zazněla i stará známá Sebevražda s novým hudebním doprovodem. Komu zatím chutnalo pivo, přestalo v momentě, kdy dámy začaly pět píseň Perioda, jejíž obsah si asi dokážete domyslet. Před každou novou písní nezapomněly holky zmínit, že je nová a ještě neumí text. Kdo to ale poznal? Reakce na texty  byly o to spontánnější, když člověk nevěděl, co za peklo ho čeká, a návštěvníci opravdu neskrývali své překvapení. Záchvaty smíchu nebraly konce. Zvláště potom, co na pódium přiletěly dámské kalhotky a následovala debata o jejich nevhodné velikosti. Později posloužily jako ozdoba hlavy místo tureckého turbanu. Vzhledem k povaze tanečních kreací se holky pořádně zapotily a postupně své leopardí i jiné svršky odhazovaly v dáli.

Večer byl ve znamení křtu Hudby a tak holky vyzvaly dva „mužské, dobře oblečené,“ dobrovolníky z davu, ať jim jsou při křtu nápomocni. Ačkoliv v jedné ze svých písní bouchají šampíčko, tady jej neměly. Nechtěly aby to bylo trapný. Proto jim improvizovaní karatisti Hugo a Honza CD slavnostně rozkopli, pošlapali, rozlomili a div ne rozdrtili. Stejně to ale bylo trapný, prohlásily. Ani ne. Znovu to můžou zkusit na druhém křtu v Pražské Akropoli. Ale Brno je Brno!

Text - Petra Kneslová

Foto - Luba Mrkvica